K novele potravinářského zákona

Novela „potravinového zákona“ (110/1997) přináší celou řadu pozitivních změn, které posilují domácí výrobce a chrání konečné spotřebitele. Byla připravena velice dobře a projednána s prvovýrobci, potravinářskou komorou a Ministerstvem zemědělství. Kromě nutného sladění s legislativou EU je v něm mimo jiné ukotvena účinnější ochrana při dovozu potravin přímo na hranicích, upravují se pravomoci kontrolních orgánů, především Státní zemědělské a potravinářské inspekce (Zák. 146/2002 Sb.).


Největší přínos novely potravinového zákona vidím ve značení potravin, kde pod označením „česká potravina“ bude produkt, který byl vyroben ze suroviny, která byla vypěstována na území České republiky nebo ze zvířete, které se narodilo a bylo chováno v ČR a další zpracování až ke konečnému spotřebiteli bylo výhradně v ČR. Tato podmínka odstraní současné časté klamání konečného spotřebitele.


Dalším významným pozitivem je možnost zadávání veřejných zakázek na dodávku potravin například nemocnicemi tak, že cena nebude rozhodujícím parametrem pro výběr dodavatele. Nově má zadavatel veřejné zakázky možnost dát kritérium kvality, regionálnosti, krátkého dodavatelského řetězce (pěstitel – spotřebitel). Zdá se to být maličkost, ale toto ustanovení otevírá možnosti malým regionálním výrobcům.


Novela také řeší dosud téměř neřešitelný problém s prodejem nebezpečných potravin přes internet. Novelou zákona mohou inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) vydat opatření, která uloží poskytovateli informačních služeb povinnost zveřejnění varování na předmětných internetových stránkách, nebo pozastavení jejich fungování. Dále dává pravomoc inspektorům SZPI vyžadovat údaje o majitelích účtů v návaznosti na dohledání skutečných majitelů firem, kteří zákon porušují a u kterých je vymáhání sankcí nemožné.


Obrovský problém do tohoto dobře připraveného a vydiskutovaného zákona přineslo SPD se svým pozměňovacím návrhem. Tomio Okamura se ohání ochranou domácích producentů. Paradoxně ani Agrární komora, ani Asociace soukromých zemědělců, ani Potravinářská komora o stanovení kvót nestojí. Nechtějí je, a dokonce je vnímají jako zlo. Stejně tak změna názvu „česká potravina“, který je jasný a všem srozumitelný, na „potravina z krátkého dodavatelského řetězce“ je nešťastná.


V Senátu budu usilovat o schválení pozměňovacího návrhu tak, aby byly zcela vypuštěny kvóty stanovující povinnost supermarketům prodat minimální váhový procentuální poměr nákupu potravinami pocházejícími od výrobců z České republiky a dále o navrácení označení „česká potravina“.